František Pecháček – sokol, který spojil sport, umění a odboj

Příběh Františka Pecháčka, olympionika a významného sokolského odbojáře, který se stal symbolem odvahy a oběti během okupace. Jeho život a tvorba hromadných skladeb přetrvávají jako odkaz sokolské jednoty a statečnosti.

82_20250930_235911.jpg

15. února 1896 – 8. února 1944

Sokolské legendy jsou příběhy odvahy, věrnosti a oběti. Připomínají nám, že Sokol nebyl jen tělocvičný spolek, ale i škola charakteru a místo, kde se rodili hrdinové. Jedním z nich byl František Pecháček – gymnastický olympionik, autor slavných hromadných skladeb a statečný odbojář, který svůj život položil za svobodu národa.

Od vesnice k olympiádě

František Pecháček se narodil v roce 1896 v Záhornici u Městce Králové. Už jako dítě se vyznačoval houževnatostí a talentem pro pohyb. Studoval v Městci Králové a brzy se stal aktivním členem Sokola. Jeho cvičitelský talent i sportovní dovednosti ho rychle vynesly mezi sokolskou elitu.

V roce 1920 reprezentoval Československo na olympijských hrách v Antverpách, kde byl členem družstva, jež obsadilo 4. místo ve sportovní gymnastice. I když medaile tehdy nezískal, jeho jméno se dostalo do povědomí jako gymnastického reprezentanta, který spojoval sportovní výkon s vlasteneckým odhodláním.

Tvůrce hromadných skladeb

Více než sportovní kariéra proslavila Pecháčka jeho schopnost tvořit. Stal se autorem slavných hromadných skladeb, které se cvičily na všesokolských sletech. Vrcholem byla jeho skladba „Přísaha republice“, provedená v roce 1938 při X. všesokolském sletu v Praze.

Na Strahově tehdy cvičilo na 30 000 mužů, kteří spolu s husitským chorálem a slavnostním textem symbolicky složili přísahu republice. Byla to doba, kdy se nad Evropou stahovala mračna nacismu – a právě toto vystoupení se stalo manifestací národní jednoty a odhodlání bránit svobodu.

Pecháček navázal na odkaz Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, kteří dali Sokolu ideu a formu, a svými skladbami dokázal, že pohyb může být nejen sportem, ale i uměleckým a vlasteneckým vyjádřením.

Vstup do odboje

Po okupaci Československa v březnu 1939 se Pecháček stal jedním z hlavních představitelů Obce sokolské v odboji (OSVO). Tato organizace sdružovala sokolské činovníky, kteří odmítli složit zbraně.

Pecháček působil jako zemský velitel pro Čechy a podílel se na organizování ilegálních přechodů, zpravodajské činnosti i přípravách na případné povstání. V odboji spolupracoval s dalšími sokolskými osobnostmi – například Janem Gajdošem, Augustinem Pechlátem nebo Josefem Jirešem.

Sokolský odboj byl natolik významný, že se stal jedním z prvních cílů represí po příchodu Reinharda Heydricha. V říjnu 1941 proběhla tzv. Akce Sokol, při níž bylo zatčeno kolem 1500 sokolských činovníků. Mnozí byli popraveni, jiní deportováni do koncentračních táborů. Pecháček byl mezi těmi, kteří se ocitli v hledáčku gestapa.

Tragický konec v Mauthausenu

František Pecháček byl zatčen v roce 1941 a po výsleších v Petschkově paláci a věznění v Terezíně byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Tam se stal obětí tzv. Mauthausenské popravy dne 8. února 1944, kdy byli zavražděni stovky českých vlastenců. Bylo mu pouhých 47 let.

Jeho smrt byla tragédií nejen pro rodinu a přátele, ale i pro celé sokolské hnutí. V něm ztratil nejen schopného organizátora a tvůrce, ale i symbol odhodlání a víry ve svobodu.

Propojení s dalšími legendami

Pecháčkův příběh je pevně spojen s dalšími sokolskými hrdiny. Stejně jako Josef Scheiner se postavil do čela národa v těžkých časech. Stejně jako Anna Slezáková pomáhal lidem v ilegalitě a stejně jako Jan Gajdoš zaplatil životem.

Jejich osudy ukazují, že Sokol nebyl jen sportovní organizací, ale páteří národního odboje. A že Tyršovo heslo „Tužme se!“ mělo v době nacistického teroru doslova osudový význam.

Odkaz po roce 1948 a dnes

Po válce byl František Pecháček připomínán jako hrdina. Jeho jméno nesly sokolovny, školy i ulice. Po roce 1948, kdy byl Sokol znovu rozpuštěn komunistickým režimem, se však jeho příběh dostal do pozadí. Přesto nikdy nezmizel – žil v paměti sokolských rodin a v tradici všesokolských sletů, které Pecháčkovy skladby stále připomínají.

Dnes, když si připomínáme Památný den sokolstva, patří František Pecháček k těm, na které nesmíme zapomenout. Jeho odvaha i jeho tvorba jsou důkazem, že Sokol dokázal spojit tělo, ducha i srdce – a že i v nejtěžších časech může stát za svou pravdou.

Památný den sokolstva a Večer sokolských světel

V Židlochovicích se uskuteční Večer sokolských světel, kde každá zapálená svíčka a každá lodička na vodě bude symbolem vzpomínky.

Vzpomínáme na Františka Pecháčka i na tisíce sokolů a sokolek, kteří obětovali svůj život. Jejich příběhy jsou světlem, které nás vede k tomu, abychom nikdy nezapomněli.

Zpět na Legendy Sokola