Na dobových fotografiích z hrušovanských hodů jsou kyjovské kroje – přestože Hrušovany měly svůj vlastní. Vysvětlujeme proč a jak se k původnímu kroji vracíme.
Na dobových fotografiích z hrušovanských hodů jsou kyjovské kroje. Hrušovany přitom měly svůj vlastní – a docela jiný.
Jak se to stalo? Není to náhoda ani nedbalost, ale docela přesně popsaný kus dějin jižní Moravy, který se odehrál v každé druhé obci kolem Brna. Pojďme si ho projít.
Kyjovský kroj tedy v Hrušovanech není „falešný". Je ale importovaný – a je u nás zhruba sto let, ne odjakživa.
Hrušovany u Brna leží v úrodné nížině, kterou naplno zasáhla blízkost Brna a Vídně. Stavba železnice – úsek Severní dráhy císaře Ferdinanda mezi Vojkovicemi a Hrušovany byl dokončen v roce 1839 – a následný rozvoj průmyslu přinesly rychlou modernizaci, peníze, dojížďku za prací a městskou módu.
U nás to platí dvojnásob. Cukerní rafinerie postavená v letech 1881–1882 byla největší rafinerií cukru na Moravě; vyvážela až do Hamburku, Terstu nebo Curychu. Hrušovany se z venkovské obce staly během jedné generace průmyslovým místem s napojením na svět. Lidé tady začali odkládat tradiční venkovský oděv mnohem dřív než v odlehlejších částech Moravy.
Etnografické prameny to popisují shodně a poměrně stroze:
„Lidé na Brněnsku v druhé polovině 19. století chtěli žít v městském stylu a svoje kroje odložili."
Konkrétní čísla z okolních obcí to potvrzují. V Žatčanech muži odložili kroj kolem roku 1860, ženy v něm vydržely déle – zhruba do začátku první světové války. Židlochovicko, kam Hrušovany historicky i národopisně patří, bylo v roce 1928 popsáno jako „krojově nejchudší" oblast: kroj tu byl nahrazen městským oděvem o padesát až šedesát let dřív a dochovalo se jen minimum krojových součástek.
Právě tento brzký zánik brněnského kroje způsobil, že se sousední Hanácké Slovácko stalo nejzápadnější oblastí souvislého nošení kroje na Moravě. Kolem Brna zůstaly jen zbytky.
Koncem 19. a začátkem 20. století už v Hrušovanech v běžném životě kroj téměř nikdo nenosil. Nebylo tedy z čeho vycházet.
Po vzniku Československa v roce 1918 přišla obrovská vlna vlastenectví a touha reprezentovat český národ – na plesech, v průvodech, na slavnostech. Jenže na Brněnsku už nebylo co obléknout. A tak se začal prosazovat tzv. národní kroj.
Volba padla na kyjovský kroj a mělo to své důvody:
Po roce 1918 byl kyjovský kroj fakticky povýšen na „moravský národní kroj". Organizace jako T. J. Sokol nebo Baráčníci ho začaly používat jako univerzální reprezentativní oděv pro průvody, plesy a slavnosti po celé Moravě i v Čechách. Na školách pro ženská povolání se jeho šití vyučovalo jako povinný předmět a dívky si kroje pořizovaly ve velkém.
Zápis ze Žatčan to shrnuje jednou větou: po rozpadu Rakouska-Uherska lidé hledali jednotný, jakoby „národní" kroj – a „jako takový byl vybrán kroj kyjovský".
Když se po druhé světové válce, zejména od 50. let, začaly organizovaně obnovovat a udržovat tradice hodů, stála chasa před praktickým problémem: kde sehnat oblečení.
Odpověď byla jednoduchá. Státní podniky a centralizované půjčovny – mimo jiné v Brně a na kyjovském Dolňácku – nakoupily velké zásoby unifikovaných kyjovských krojů. Pro vesnici bylo finančně i organizačně nejsnazší si je na hodový víkend hromadně vypůjčit.
K rozšíření kroje výrazně přispělo i to, že hody pořádaly různé organizace – mimo jiné Sokol. Etnografické shrnutí je lakonické: „Dodnes se drží na Brněnsku, Znojemsku a Pohořelicku. Od původního se však za ta léta liší."
A pak zafungoval čas. Po několika desetiletích si lidé na tento vzhled zvykli, vyrostly v něm celé generace a začali ho vnímat jako „svůj". Což je mimochodem naprosto legitimní – tradice vzniká i takhle.
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1839 | Otevřena železnice Brno – Vídeň. Začíná rychlá modernizace obcí v nížině pod Brnem. |
| kolem 1860 | Muži na Brněnsku odkládají kroj a přecházejí na „polopanské" obleky (doloženo v Žatčanech). |
| 1882 | V Hrušovanech začíná pracovat cukerní rafinerie – práce, mzdy, městská móda. |
| 1895 | Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Kyjovský kroj vstupuje do celonárodního povědomí. |
| do 1914 | Ženy na Brněnsku nosí původní kroj naposled; s první světovou válkou mizí i ten. |
| po 1918 | Kyjovský kroj se stává univerzálním „moravským národním krojem“. Šíří ho Sokol, Baráčníci, školy i tisk. |
| 1928 | Židlochovicko je odborně popsáno jako „krojově nejchudší“ oblast – dochovalo se minimum krojových součástek. |
| od 50. let | Obnova hodů. Centralizované půjčovny dodávají unifikované kyjovské kroje. Vzniká dnešní zvyk. |
| 2005 | Žatčany – premiéra rekonstruovaných krojů na hodech (22. 5. 2005), práce vycházela ze starých fotografií a pramenů. |
| 2010 | Vranovice – první odborná rekonstrukce slavnostního kroje jižního Brněnska. Veřejnosti představena 18. 10. 2010. |
| 2011 | Silůvky vydávají popis původního kroje a zahajují jeho obnovu. |
| 2014 | Vranovická chasa jde poprvé na hody v devíti párech vlastních krojů (16. – 18. 10. 2014). |
| 2018–2025 | Židlochovice (2018–2025) – Tři členové chasy si zařídili ušití vlastního kroje. Postupně kroje přibývaly až do současného stavu celé chasy v obnovených krojích. Dnes mají Židlochovice dvacet párů rekonstruovaného kroje z poloviny 19. století, městská krojárna a půjčovna. |
| 2026 | Hrušovany u Brna – projekt „Hrušovanské dívčí kroje“ v participativním rozpočtu obce. |
Tohle je jádro celého názorového sporu. Kyjovský kroj je bohatý, barevný a hodně „vidět". Kroje z jižního Brněnska a Židlochovicka byly naopak mnohem střídmější, jednodušší a elegantnější – odpovídaly městské módě 19. století, ze které vycházely.
| Znak | Kyjovský kroj (co nosíme dnes) | Kroj jižního Brněnska / Židlochovicka |
|---|---|---|
| Celkový dojem | bohatý, barevný, hodně výšivky | střídmý, elegantní, blízký měšťanské módě |
| Límec | bez krejzlu | krejzl – nabíraný krajkový límec |
| Zástěra | bohatě zdobená, výrazná | světlý fěrtoch, jednoduchý střih |
| Sukně | kratší, plná výšivky | do půli lýtek, zdobená stužkou |
| Živůtek / kordulka | kordulka s hustou výšivkou | šněrovaný živůtek, jiný střih |
| Datace | podoba 20. století | období kolem let 1830–1850 |
Odborné rekonstrukce se záměrně vracejí do doby kolem zrušení poddanství (1830–1850) – tedy do období, kdy byl kroj ještě funkčním oděvem a zároveň dosáhl své klasické a vrcholné podoby. U Židlochovicka se navíc v kordulce prosazovala červená barva, zatímco západnější brněnská varianta (např. Vranovice) sáhla po černé a modré.
V posledních dvou dekádách zažívá celé Brněnsko obrovskou vlnu návratu k autenticitě. Obce postupně odkládají vypůjčené kyjovské kroje a na základě archivních výzkumů rekonstruují své vlastní, regionální oděvy:
Argumenty proti bývají vždycky stejné. Starosta Vranovic Jan Helikar je na odborném semináři v Hustopečích (13. listopadu 2014) shrnul takto:
„Důslednost musí vždy být krok před povrchností a populismem. (…) Vždy bude nebezpečí, že si někdo zjednoduší život a řekne si, proč se trápit, když je možné si v půjčovně zajistit kyjovský kroj. Proč nechat šít další drahé páry krojů, když si můžeme půjčit kyjovské kroje za babku?"
Ve Vranovicích narazili i na jednu velmi lidskou překážku, kterou známe i u nás: mnoho lidí odpovídalo, že jejich rodiče a prarodiče takový kroj vůbec nepamatují – znají jen kyjovské kroje z půjčovny. Přesně v tomhle stavu jsme dnes i my.
Dobrá zpráva je, že Hrušovany u Brna už v tomto směru udělaly velký krok vpřed. V rámci participativního rozpočtu obce byl podpořen projekt „Hrušovanské dívčí kroje", o kterém mohli občané starší 15 let hlasovat do 30. června 2026.
Na projektu spolupracují nadšenci z T. J. Sokol Hrušovany u Brna a odborná dílna Kanavanka ze Židlochovic, kterou vede Iva Šebestová – tedy lidé, kteří stejnou práci právě odvedli pro sousední Židlochovice a vědí přesně, co obnáší.
Cílem je návrat k původní, autentické podobě kroje jižního Brněnska – Židlochovicka pro hrušovanskou chasu. Ne kopie odjinud, ale kroj, který sem opravdu patří.
Na závěr to nejdůležitější: názorové rozdíly mezi lidmi jsou tady naprosto přirozené a obě strany mají svým způsobem pravdu.
Rekonstrukce vlastního kroje není odmítnutí toho, co bylo. Je to obnovení jednoho z prvků naší identity – jak to formulovali ve Vranovicích. A je to práce na desítky let dopředu.
Pokud vás téma zaujalo, tady jsou zdroje, ze kterých článek vychází – včetně fotogalerií původních krojů z okolních obcí:
Máte doma starou fotografii z hrušovanských hodů, svatby nebo z rodinného archivu? Ozvěte se nám. Každý snímek, na kterém je vidět, co se u nás skutečně nosilo, má pro rekonstrukci kroje cenu zlata.